1.-5.10. Stěhování národů

Když jsem nasedala v úterý večer 30. 9. 2008 do vlaku směr Basilej, netušila jsem, jak to všechno bude probíhat. Myslím, že jsem ani nebyla nervózní, zakázala jsem si totiž přemýšlet o tom, že jedu skoro 900 km daleko, někam kde to neznám, daleko od všeho, co mě drží doma... Asi se mi to podařilo :-) .

Když jsme se s námahou s Jančou dostaly do vlaku a poskládaly zavazadla pod lůžka (po ne moc přívětivém napomenutí průvodčího), ani nám nedošlo, že už jsme na cestě, na kterou jsme čekaly skoro rok. Koukly jsme před spaním na film, pozdravily se s přistupšivšími v Drážďanech a usly za rachtu topení, které v dobré víře někdo centrálně zapnul... Teplota šla snížit, ale za rachotu jakéhosi plechu, který v něm klepal se usínalo dost špatně.

Měly jsme informaci, že na naše koleje se dostaneme tramvají č. 1 směr Littenweiler. Se všemi těmi zavazadly to ale nebylo tak jednoduché, nakonec jsme to svépomocí nějak zvládly a dorazily ke škole. Po ubytování jsme padly unaveně do našich nových postelí. Na můj vkus je tu málo nábytku a málo barev, bílé zdi i bílé povlečení jako v nemocnici. Jestli si to tu do jednoho týdne nevymaluju nějakou teplou barvou, asi zbělám taky... Odpočinek na pokoji ale netrval dlouho, ani jsem si nestihla vybalit. Hned jsme se chytly party složené z Kanaďana, Maďarů a Francouzky a vyrazily do města. Okoukli jsme společně centrum a rozhlednu, ze které je nádherný pohled na město. Bylo to takové symbolické přivítání Freiburgem.

Nečekala jsem, že věci tady půjdou tak hladce, bez problémů a skoro samy. Pořád se něco organizuje a vyráží se někam pařit. Prvním dnem večerní pařby začaly a nemyslím, že by měly někdy skončit. Všichni se už cítíme docela unavení a potřebovali bychom oddych, ale nikdo nechce ztratit krok a kontakt s ostatními. Takže se přemáháme a mžouráme na sebe navzájem opuchlýma očima :-).

Během prvního týdne jsme si stihli všichni zařídit německá konta, protože běžné karty jako Maestro nebo Visa, které v zahraničí normálně fungují, nemají v Německu šanci. Dá se lze platit jen EC kartou a jen nad 5 euro. Ať žije vyspělý západ. Pro dopravu je velmi výhodné koupit si Regioticket, platí pro Freiburg i jeho okolí, pro tramvaj, bus i vlaky a stojí 65 euro na semestr. Najednou je to za všechny poplatky docela fůra peněz, všude někdo něco chce, buď rovnou něco zaplatit nebo na něco zálohu. Proto jestli někdo plánujete studovat ve Freiburgu, chce to mít s sebou víc hotovosti do začátku, i vzhledem k tomu problému s platebními kartami.

Jsme tu neskutečná směsice lidí, celkem je nás přesně 50. Nejvíce Erasmus-studentů pochází samozřejmě, jak jinak, z Francie. Je jich asi 8-10, je to ostuda ale nemám ponětí kolik přesně, jsou to samý holky a upřímně, jsou sice velice šik ale nějak je nerozlišuju :-) připadnou mi všechny stejné… Se jmény mám jinak dost velký problém, nejen s tím, že některá opravdu nejdou vyslovit, ale já si je ani nepamatuju… Když jsem se ptala popáté kluka z Madridu jak se jmenuje, řekl, ať mu říkám Maxi, že to bude jednodušší. Stejně tak Angličan Stuart mi říká jednoduše jen „B“ /bí/, z našeho tvrdého R se málem potrhal smíchy a když ho zkoušel asi podvacáté vyslovit a vylezlo z něho jen něco nenapodobitelného, vzdal to. Naprosto nevyslovitelná jména mají i dva turci, kluk a holka, ti se drží velice spolu a straní se ostatních. Uvidíme, třeba je začleníme do kolektivu ;-) . Dále tady je jeden Dán, dvě holky z Litvy, Bělorus, Japonec, dva Kanaďani, Američanka, dvě Kolumbijky, které mají naprosto nepřekonatelný akcent a smysl pro humor, jedna Švýcarka, dvě Polky, Turkyně žijící v Rakousku… Na všechny jsem si určitě se svou výbornou pamětí nevzpomněla:-). Větší komunitu tvoří čtyři Maďaři, kteří se drží spolu a pořád šprechtí jen po maďarsky. Myslím si, že to brzy poleze ostatním krkem, stejně tak to, že jsou věčně na mol. Hned první den se jeden opil tak, že usnul na ulici a domů dorazil až ráno. Češky jsme tady celkem čtyři, čímž jsme obsadily druhé místo v počtu studentů společně s Maďarama po prvních Francouzskách. Snažíme se spolu mluvit německy, aby ostatní rozumněli, tak myslím, že si tu nebudeme nijak „jazykově škodit“.

Z okolí jsme viděli už dvě jezera, okolní příroda je zde opravdu nádherná. Na nejvyšších vrcholcích nad 1000 m už napadl sníh, všechny stromy už začaly žloutnout a červenat, sluníčko ještě svítí, ale už moc síly nemá. Littenweiler, kde se nachází campus školy, je vlastně už taková vesnice mezi kopci, takže okolní prostředí je už klidnější a člověk je za pět minut chůze v lese. Dvě minuty odtud je konečná tramvaje, se kterou je člověk za 10 minut ve městě, naprosto ideální spojení.

Od 6. 10. nás čeká orientační týden, tak uvidím, co přinese. Od 13. 10. začíná škola... Snad bude vše ok :-).
Also, macht´s gut und bis später!!! :-)