pátek 17. října 2008

6.-12.10. Slunný týden

Týden mezi 6. a 10. říjnem nám přinesl nečekaně první kredit do sbírky a jeden splněný předmět. Byl jím pro nás orientační týden, kdy nám bylo vysvětleno skoro vše, absolvovali jsme prohlídky po PH i po univerzitě, zkoumali, jak se máme přihlašovat na předměty, jak přesně oslovovat učitele, jak vést refráty, atd. Měla jsem pocit, že je to vše tak automatické a nemusím si nic psát, že si to budu pamatovat… Když by nebylo mé sklerózy… Jenže já si vždy doma zapomenu i ten papírek, kam si píšu věci, které nesmím zapomenout… Proto doporučuju všem, dělejte si poznámky, fakt se potom hodí. Je toho na začátku opravdu hodně, mám fůru brožur, do kterých jsem se měla už dávno podívat a nepodívala, lejstra, co jsem měla přečíst a nepřečetla…

Někteří učitelé jsou tu opravdu nepříjemní a nejraději bych se jim vyhla, když by to šlo. Jiní jsou naopak milí, jdou nám vstříc, snaží se s námi komunikovat a hrozně to člověka k nim táhne, je zajímavé je poslouchat. Ale to je asi všude stejné. Jako studenti PH-Freiburg máme možnost studovat jakékoli předměty na jakékoliv škole ve Freiburgu, stačí, že jsme prostě studenti. Já osobně této možnosti asi nevyužiju, ale ostatní se hrnou do umění a do hudby na univerzitě nebo na Musikhochschule. Bohužel tyto obory mě tak trochu minuly už dávno.


V úterý proběhly také rozřazovací testy do jazykových kurzů, které můžeme bezplatně navštěvovat během semestru. Jsme rozdělení do tří skupin, které odpovídají jazykovým úrovním A1, A2 – Grundstufe, B1, B2 – Mittelstufe a C1, C2 – Oberstufe. Myslím, že horší test si ani připravit nemohli, byly v něm snad všechny chytáky, které jsme se ve škole učili. Samozřejmě v tu chvíli, kdy jsem ten test psala, jsem si nevzpomněla už vůbec na nic a čím víc jsem nad tím přemýšlela v duchu si nadávala, tím to bylo horší. Naštěstí se mi nakonec podařilo dostat se do Oberstufe, takže tam budu trošku pod tlakem a to mě bude alespoň nutit něco dělat.

Objevili jsme úžasnou věc, kterou ve Freiburgu vřele doporučuji. Je to IrishPub, kde nejenže je ve čtvrtek vstup zdarma, ale navíc zde jeden pár učí irské, skotské tance. Je tu sice neskutečné množství lidí a není si kam sednout, ale je to úchvatný zážitek, všichni paří, snaží se to nekazit, je tu skvělá atmosféra.

V pátek nás všechny oficiálně přivítal rektor, řekl pár milých slov, představili se nám předsedové některých institutů a organizací. A pak se, jak jinak, konala žranice, bylo toho hodně a chutnalo to skvěle. Jen mezitím, co jsem řešila s některými učiteli ještě pár formalit, mi ti nenažranci všechno snědli. Měla jsem jen deci sektu a dva chlebíčky. A kdo mě zná, ví, že to mi rozhodně nestačí…

V sobotu jsme podnikli jen malý výlet na rozhlednu nad městem, bylo opravdu krásně, tak jsme to museli využít. Celá rozhledna je z oceli, jen z vnější strany jsou na ní upevněny dřevěné trámy. Jediný problém bylo prvních asi 250 schodů, které vedly k rozhledně a pak dalších víc než 100 už na rozhledně samotné. Když jsme to zvládly a trochu se vydýchali, naskytl se nám opravdu nádherný výhled. Bylo vidět centrum, všechny dominanty města, rozsáhlou roviny směrem k Francii, první kopečky Schwarzwaldu a náš Littenweiler schovaný v nich, …

Nádherné počasí pokračovalo i neděli, což nám přišlo vhod, protože jsme podnikli výlet na nejvyšší horu Schwarzwaldu – Feldberg. Feldberg je se svými 1 493 metry nejvyšší horou nejen ve Schwarzwaldu, ale i v celém německém středohoří. Stejným vláčkem, kterým jsme jeli k Titisee, jsme tentokrát dojeli až do Bärentalu, tam přesedli spolu s tak stovkou cestujících do autobusu, který nás odvezl do Feldberu, odtud jsme vyrazili už pěšky. Když jsme jednomu našemu Angličanovi, který není moc zvyklý se hýbat, převedli kilometry na míle a on konečně pochopil, že opravdu nepojedeme lanovkou, zalapal po dechu. Když viděl, že se vzdalujeme, nezbylo mu nic jiného než se k nám přidat a statečně vydržel až do konce. Bylo opravdu nádherně, krásně jsme se prošli a nadýchali se čerstvého vzduchu. Na vrcholu se nám naskytly neskutečné výhledy, nejen na celý Schwarzwald, ale i na Alpy. Nebyly vidět moc zřetelně, ale ta jejich mohutná hradba, ta majestátnost mě uchvátila… Až později večer jsme seděli ve vlaku na cestě domů. Nebylo tam k hnutí, tak jsme si posedali na schody. Cesta trvala kvůli nějakým opravám na trati kolem 45 min a nejmíň polovina z nás pomalu usnula

Další týden ještě není škola, jen Beratungs- woche, pro nás to znamená, že budeme psát mejly učitelům, jestli můžeme navštěvovat jejich kursy a budou se konat kursy pro erasmusstudenty. Jsou to nejen jazykové kursy (konverzace a gramatika), ale i landeskunde Německa a krátké povídky. Uvidíme.

Přeju krásný týden.