Chytil mě badminton. Sice jsem ho zatím hrála jenom třikrát ale nadchlo mě to a rozhodla jsem se využít velkých slev v jednom obchoďáku a koupila si jako motivaci raketu jen za 8 euro. Je to i praktičtější, dost často jsou už rozpučované a pořád si půjčovat taky není ideální. Jen od té doby, co jsem si ji koupila, uplynuly už více než dva týdny a já s ní ještě nehrála, zase mě trápí nějaká potvora, co se mi drží na plicích. Ve čtvrtek večer pro nás Auslandsamt připravil vánoční besídku. Měli jsme přinést tradiční vánoční cukroví a dárek do 5 euro a za oplatu dostali vánoční hvězdu. Protože jsme odcházeli jako poslední a hodně jich zbylo, vzali jsme si samozřejmě každý hned dvě. Bojím se ale, že mi tu teď během těch dvou týdnů umřou… Musím je někomu rychle darovat.
Další odměnou za vydařený referát měla být pařící akce místních sportovců. Evelin mě přemluvila, původně se mi nechtělo ale po pádných argumentech jsem svolila. Je pravda, že tato pařba je jen jednou do roka a s nimi jsem ještě nikde nebyla. Byla to normální diskotéka, ale hudba byla úžasná, tančili jsme až do tří, kdy už vše končilo. O víkendu tu začala zima, konečně nasněžilo, tak jsme vyrazili alespoň na chviličku na procházku k řece, udělali pár fotek.
Jsem blázen… Není nic těžšího, než si to konečně přiznat, když už k tomu dojde. Stala jsem se závislou na dokumentárních pořadech a pohádkách. Náhodou, když jsem si zapla televizi, jsem uslyšela, že se bude vysílat naše pohádka Tři oříšky pro Popelku, samozřejmě v němčině. Podařilo se mi ji nahrát a už jsem ji viděla asi třikrát. Jen nevím jestli se učím zrovna ta pro mě potřebná slovíčka, většinou jsou to slova typu Vaše Výsost… Nevadí. Každopádně jsem objevila nejen krásu pohádek, ale i dokumentů a pořadů na německých stanicích. Ve středu za odměnu za relativně úspěšně vedenou hodinu konverzace jsme vyrazili bruslit. Brusle jsme si půjčili a přes hodinu šelak plácali na ledě. Byla to opravdu sranda, občas jsme se všichni navzájem podpírali, abychom nespadli. Naprostých začátečníků mezi námi bylo víc.
Hodně lidí se mě ptalo, jak jsem oslavila svátek. Musím přiznat, že mi vůbec nedošlo, že jsem nějaký měla, a zároveň, že byl opravdu krásný. Tuba mi nejdřív narovnala vlasy, což pro mě byla neskutečná změna. Moje spolubydlící Eveline se pak vžila do role čarodějky a snažila se ze mě udělat kus k pohledání. Namalovala mě, oblékla a pak jsme vyrazily do Irish pubu zatancovat si irské tance. Díky svému novému vzhledu jsem si trochu zvedla sebevědomí, ono to taky občas není na škodu :-) .
Zase jsem si po delší době uvědomila, že nestíhám psát příspěvky a mám teď co dělat, abych dohnala ty uplynulé čtyři týdny. Vždycky mě ale popožene motivace, že si jednoho dne všechny ty příspěvky vytisknu a budu mít hezkou vzpomínku na těch pár týdnu strávených tady.
Uvědomila jsem si náhle, že už mi začínají školní povinnosti. Sice jsem měla zapisovat jen protokol z jedné hodiny, ale vyhlídka na tři referáty, co mě čekají v příštích dnech, mě moc neuklidňovala. Rozhodla jsem se teda bojovat proti splínu a zorganizovala malou sešlost u mě doma a upekla jablka v županu. Když jsem už konečně všechno dosmažila, povypínala a přišla za tou bandou do pokoje, bylo už všechno snězené. To byl pro ten nejhezčí důkaz o tom, že jim to všem opravdu chutnalo.
V pondělí tu také začaly vánoční trhy, hned ve středu jsme vyrazili, abychom je okoukli. Čím blíže jsme přicházeli ke stánkům, tím více bylo všude lidí. Místy jsme se už museli opravdu prodírat davem a držet se za ruce, abychom se neztratili těm ostatním. Lidi jsou snad šílení, nejen že nakupují jako blázni ale láká je sem i svařák, výsledkem jsou neskutečné tlačenice úplně všude. Po asi dvaceti minutách jsme to vzdali a jeli zase nazpátek.
V pátek se uskutečnila už bohužel poslední z našich větších exkursí. Jeli jsme do Štrasburku do Rady Evropy. Nejdříve jsme si rychle prošli město, prohlédli si dóm a pak už jsme vyrazili do budovy Rady Evropy. Nevím jak pro ostatní, ale pro mě to byl opravdu krásný zážitek, dýchla tam na mě taková zvláštní atmosféra, cítila jsem se ne jako Češka, ale opravdu jako Evropanka. Bylo to zvláštní. Náš pan prezident Klaus by si tam měl jet taky sednout a chvíli si v klidu popřemýšlet o evropské integraci… Třeba by pak kolem sebe přestal šířit ty nehoráznosti co šíří (a které působí jako by tlumočil názory národa, což rozhodně nedělá) a přestal dělat ostudu své zemi…
Další odměnou za vydařený referát měla být pařící akce místních sportovců. Evelin mě přemluvila, původně se mi nechtělo ale po pádných argumentech jsem svolila. Je pravda, že tato pařba je jen jednou do roka a s nimi jsem ještě nikde nebyla. Byla to normální diskotéka, ale hudba byla úžasná, tančili jsme až do tří, kdy už vše končilo.
