Třetí týden strávený ve Freiburgu přinesl první návštevy ve škole, i když škola začíná až 20. října. Začaly kursy pro erasmus-studenty, jsou to jak jazykové kursy, tak i dva semináře Geschichtliche Landeskunde a Kurzgeschichten. Nakonec jsem se rozhodla, že budu navštěvovat oba dva a k tomu jazykové kursy jak pro III. skupinu, tak i gramatiku II. Za splnění všech těchto předmětů je 20 kreditů, tím jsem si pojistila to, že domů přivezu 100% minimálně těch 15 kreditů, které potřebuji, abych nemusela vracet stipendium. Jinak všichni píšeme e-maily s prosbou na učitele, aby nás nechali navštěvovat jejich kursy, uvidíme jak to všechno dopadne.
Kromě školy se událo i to, že jsem si poprvé v životě obarvila hlavu. Když mi jednoho dne Tuba, která mě zasvěcuje do tajů turecké a islámské kultury, vyprávěla o heně, rozhodla jsem se, že si jí obarvím hlavu. Tuba s nabídla, že mi pomůže. Vlasy jsem měla mít tmavě hnědé s červeným odleskem. Dopadlo to tak, že je mám výrazně červené, bez hnědého odlesku… Pokaždé, když se kouknu do zrcadla, lehce se vyděsím, než si uvědomím, že „jsem se vlastně obarvila“… Hned ještě když jsem lapala po dechu, potom co jsem se poprvé uviděla, mě napadlo přirovnání, vypadám jako pták ohnivák. Beze vší srandy. Tuba mi před barvením řekla, že by to mělo vydržet přibližně měsíc, pak až bylo hotovo se opravila na jeden až dva měsíce, pak prohlásila něco o dvou měsících… a teď už se raději neptám a tiše doufám, že si „výrazně pomůžu“ chlorovanou vodou v bazénu a častým mytím. No uvidíme. Štěstí je, že už nejsou kontroly na hranicích, to by mě na vánoce domů nepustili…V neděli jsme podnikli první výlet se Studentenwerkem, organizací pro studenty tady ve Freiburgu. Jeli jsme k Bodamskému jezeru, navštívili Kostnici a Meersburg. Abychom na sebe upozornili už na začátku jako správní cizinci, zmeškali jsme vlak. Někdo, samozřejmě nikdo neví kdo, totiž vymyslel, že se sejdeme na nádraží v
Littenweileru a pojedeme vlakem v 7:09 na hlavní nádraží, kde je sraz. To by vše bylo v nejlepším pořádku, ovšem když by se ten někdo nedíval na pracovní dny a dnes nebyla neděle… Jeli jsme tedy se zpožděním vlakem v 7:39 na hlavní nádraží, samozřejmě jsme nestihli vlak v 7:42, kterým všichni ostatní už odjeli. No nic, co dělat, řekli jsme si, pojedem o hodinu později a připojíme se pak. To jsme pak i udělali, jeden průvodce na nás v Kostnici počkal a vše dobře dopadlo. Jen jsme se už pro klid v duši neměli dozvědět skutečnost, že jsme mohli přistoupit rovnouv Littenweileru a nemuseli se honit vlaky po celém F
reiburgu... Chybami se člověk učí…Ráno jsem litovala, jaká je špatná viditelnost, mlha ještě ležela nízko nad jezerem a neměli jsme skoro žádný výhled. V poledne mi došlo, že je to tu běžná věc a stejně nic neuvidím, nezbylo mi nic jiného, než se s tím smířit. Na lodi byla pochopitelně zima, jako na každém jiném trajektu, studenti z „teplých krajin“ znovu zalitovali, že si ještě nekoupili „tu zimní bundu, jak už si tři týdny plánují“… Meersburg je opravdu krásné středověké městečko, bohužel jsme měli jen chviličku na to, abychom si prohlédli město i hrad. V kostnici se pak konal nějaký běžecký závod, nemohli jsme se tam volně pohybovat. S dalšími dvěma Čechy Jančou a Pepou, které jsme tu poznala, jsme alespoň navštívili Husovo muzeum, český ostrůvek v německém moři, dokonce i paní průvodkyně byla Češka. Zase ve mně vzplála ta národní hrdost, teď už jen někde najít stopy Karla IV. a ta moje top trojice bude kompletní. Celkově až na spoustů trablů vše dopadlo dobře, alespoň jsem neměla čas přemýšlet nad tím, že už zítra půjdeme poprvé do školy...
Záznam pořízený v Kostnici, aneb Veselá kapela:
Žádné komentáře:
Okomentovat