1. – 7. 12. 2008 – Týden s Popelkou

Jsem blázen… Není nic těžšího, než si to konečně přiznat, když už k tomu dojde. Stala jsem se závislou na dokumentárních pořadech a pohádkách. Náhodou, když jsem si zapla televizi, jsem uslyšela, že se bude vysílat naše pohádka Tři oříšky pro Popelku, samozřejmě v němčině. Podařilo se mi ji nahrát a už jsem ji viděla asi třikrát. Jen nevím jestli se učím zrovna ta pro mě potřebná slovíčka, většinou jsou to slova typu Vaše Výsost… Nevadí. Každopádně jsem objevila nejen krásu pohádek, ale i dokumentů a pořadů na německých stanicích.
Ve středu za odměnu za relativně úspěšně vedenou hodinu konverzace jsme vyrazili bruslit. Brusle jsme si půjčili a přes hodinu šelak plácali na ledě. Byla to opravdu sranda, občas jsme se všichni navzájem podpírali, abychom nespadli. Naprostých začátečníků mezi námi bylo víc.

Hodně lidí se mě ptalo, jak jsem oslavila svátek. Musím přiznat, že mi vůbec nedošlo, že jsem nějaký měla, a zároveň, že byl opravdu krásný. Tuba mi nejdřív narovnala vlasy, což pro mě byla neskutečná změna. Moje spolubydlící Eveline se pak vžila do role čarodějky a snažila se ze mě udělat kus k pohledání. Namalovala mě, oblékla a pak jsme vyrazily do Irish pubu zatancovat si irské tance. Díky svému novému vzhledu jsem si trochu zvedla sebevědomí, ono to taky občas není na škodu :-) .