Zase jsem si po delší době uvědomila, že nestíhám psát příspěvky a mám teď co dělat, abych dohnala ty uplynulé čtyři týdny. Vždycky mě ale popožene motivace, že si jednoho dne všechny ty příspěvky v
ytisknu a budu mít hezkou vzpomínku na těch pár týdnu strávených tady.
Uvědomila jsem si náhle, že už mi začínají školní povinnosti. Sice jsem měla zapisovat jen protokol z jedné hodiny, ale vyhlídka na tři referáty, co mě čekají v příštích dnech, mě moc neuklidňovala. Rozhodla jsem se teda bojovat proti splínu a zorganizovala malou sešlost u mě doma a upekla jablka v županu. Když jsem už konečně všechno dosmažila, povypínala a přišla za tou bandou do pokoje, bylo už všechno snězené. To byl pro ten nejhezčí důkaz o tom, že jim to všem opravdu chutnalo.
V pondělí tu ta
ké začaly vánoční trhy, hned ve středu jsme vyrazili, abychom je okoukli. Čím blíže jsme přicházeli ke stánkům, tím více bylo všude lidí. Místy jsme se už museli opravdu prodírat davem a držet se za ruce, abychom se neztratili těm ostatním. Lidi jsou snad šílení, nejen že nakupují jako blázni ale láká je sem i svařák, výsledkem jsou neskutečné tlačenice úplně všude. Po asi dvaceti minutách jsme to vzdali a jeli zase nazpátek.
V pátek se uskutečnila už bohužel poslední z našich větších exkursí. Jeli jsme do Štrasburku do Rady Evropy. Nejdříve jsme si rychle prošli město, prohlédli si dóm a pak 
už jsme vyrazili do budovy Rady Evropy. Nevím jak pro ostatní, ale pro mě to byl opravdu krásný zážitek, dýchla tam na mě taková zvláštní atmosféra, cítila jsem se ne jako Češka, ale opravdu jako Evropanka. Bylo to zvláštní. Náš pan prezident Klaus by si tam měl jet taky sednout a chvíli si v klidu popřemýšlet o evropské integraci… Třeba by pak kolem sebe přestal šířit ty nehoráznosti co šíří (a které působí jako by tlumočil názory národa, což rozhodně nedělá) a přestal dělat ostudu své zemi…
Žádné komentáře:
Okomentovat